​Historie

Albatros, spuštěný na vodu v roce 1969, byl prvním plovoucím hotelem v Praze. Vznikl jako reakce na výrazný nedostatek ubytovacích kapacit v období politického uvolnění 60. let. S myšlenkou přišel hotelový architekt Zdeněk Davídek, který navrhl rychlé a inovativní řešení, jak přilákat turisty, politiky a obchodní cestující do města. Plán zahrnoval výstavbu tří velkých plovoucích hotelů s kapacitou 180 lůžek – vedle Albatrosu byly postaveny ještě Admiral (1970) a Racek (1971).

Postavený v loděnici v Libni musel být Albatros kvůli nízkým pražským mostům přepraven po částech a sestaven přímo na místě u nábřeží Ludvíka Svobody. Poslední úpravy zahrnovaly izolaci, elektroinstalaci a vybavení, čímž vznikl plně funkční hotel na vodě. Jeho jedinečná poloha mezi Štefánikovým mostem a ostrovem Štvanice z něj udělala centrum pražské smetánky, kde se konaly exkluzivní diskotéky pro „zlatou mládež“ města.

Postupem času se Albatros stal neodmyslitelnou součástí pražského nábřeží, symbolem kreativity a přizpůsobivosti města v době politických a společenských změn. Dnes zůstává ikonickou připomínkou této inovativní éry v historii Prahy.